Konec února přinesl do naší rekonstrukce závan tepla a světla. A také světlé vyhlídky na blížící se konec (opravdu?) a první hosty, kteří nám již netrpělivě přešlapovali za dveřmi…
První náznaky oteplení jsem využila ke kultivaci zadní části zahrady, kam loni nebylo ani možné vstoupit, protože džungle. První kafíčko a oběd venku a tenhle závan přicházejícího jara byl jako balzám.
I zahrada k domu patří a je tak kouzelná, zelená, divoká a svoje, že si zaslouží svou péči, aby tvořila příjemné místo pro hosty vyjduvší ze tmy.
Pokoje pro pobyt ve tmě potřebují předsíňku a koupelnu!
Uvnitř jsme začali montovat sádrokartonové příčky. Uvnitř každé původní místnosti tak vznikla malá předsíňka jako meziprostor mezi chodbou a samotnou obytnou místností, které slouží pro náš kontakt s hosty. Do pokoje jim vstupovat nebudeme, jen do této předsíňky, která zároveň slouží jako místo pro předání jídla. A pak bylo samozřejmě v každé místnosti potřeba vybudovat koupelnu.
Když jsme stavěli náš dům, vybírali jsme obklady do koupelny asi tak minutu. Vešli jsme na prodejnu, viděli první obklady, „hele to by šlo a nejsou drahý“ a bylo to. Nemám na vybírání čehokoliv vzhledového buňky, vkus, cit, styl, prostě nic. Stačí, když to není hnusný. Tentokrát to bylo ještě horší. Vešli jsme na prodejnu, nic jsme nevybrali. Dali jsme druhé kolo a vzali to, co nám přišlo snadný na obkládání a nejmíň hnusný. A trochu mozaiky do toho. A nakonec se to náramně povedlo. I bez dlouhého vybírání 🙂
Jarní práce už byly mnohem radostnější. Všechno dostávalo tvary, ze starých zdí se vylouply krásné bílé čisté… Všechno to, co jsme si vysnili, se nám začalo zhmotňovat pod rukama.
Děti mohly začít běhat venku, my jsme si dovnitř začali pouštět teplý vzduch, větrali jsme, pouštěli si hudbu naplno…
Pro mě byl pobyt na stavbě o to radostnější, že už jsem zase mohla pracovat jako samostatná jednotka – bylo potřeba všechno to, co Kuba naštukoval, vymalovat. A taky všechny ty nové příčky ze sádrokartonu. Už jsem nebyla jen podavač vrutů a přicmrndovač, už jsem zase měla nějakou funkci!
Laskavost na prvním místě - posouváme první pobyty ve tmě a dotahujeme první pokoj k dokonalosti!
Začal nás tlačit čas. První domluvení hosté měli přijet už brzy a my stáli před rozhodnutím. Půjdeme na krev a budeme to tlačit na termín, nebo se pokorně omluvíme a prvním dvěma hostům pobyt ve tmě u nás posuneme?
Co myslíte, jak jsme to rozsekli?
Posunuli jsme… nechtěli jsme nikoho vítat z pozice uštvanosti, vyčerpanosti… pro to si nikdo k nám přijet nechce.
Chtěli jsme prvního hosta uvítat s úsměvem, v klidu, s dobrým jídlem, vyňuňaným pokojíkem. A k tomu přeci jen ještě něco chybělo.
„Dodělávky“ totiž zní jako práce na víkend, ale ve skutečnosti…
🔨obložit koupelny
🔨 usadit sprchový kout, napojit na vodu
🔨 zavěsit umyvadlo, napojit na vodu
🔨 přidělat toaletu, napojit na odpad, vodu
🔨 a držák na toaleťák, samozřejmě!
🔨 zapojit zásuvky, vypínače (to jsme nechali elektrikáři)
🔨 obložit vybrané zdi dřevem, natřít, olištovat
🔨 vybrat, koupit, položit koberec. A olištovat…
🔨 natřít stávající dveře a futra, dokoupit chybějící futra a zjistit, že nový dveře tam budou vypadat divně, sehnat starý dveře, natřít je…
🔨 dodělat rekonstrukci oken, ta rozbitá vzít ke sklenáři
🔨 a nakonec to nejdůležitější – ZATEMNĚNÍ!!!
🔨… a pak už jen takové drobnosti jako pokoje vybavit vším potřebným pro spokojenost a pohodlí hostů….
Tipujete, že jsme měli co dělat, abychom to stihli? Tipujete správně 
Ale přišla polovina května a my měli první pokoj a společné prostory kompletně nachystané pro prvního hosta. Ta úleva a radost!
A co další pokoje, kdy budou? Postupně. Teď už pomaleji. Ten největší kus práce je za námi.
Vzali jsme obytné prostory starého mlýna v katastrofálním stavu a vykouzlili jsme v nich prostor pro čtyři nesmírně útulné a příjemné pokojíky pro pobyt ve tmě.
Sami, bez řemeslníků, sem tam s brigádníky. S dětmi, v létě, v zimě, od rána do večera. Vložili jsme do toho obrovský kus sebe a je to cítit z každého místečka v domě i na zahradě.
Celý prostor jsme tvořili tak, aby se u nás hosté cítili bezpečně, příjemně, a měli klid a prostor sami na sebe a své nitro.
Máte chuť si pobyt ve tmě u nás vyzkoušet? Vyberte si jeden z termínů a přijeďte! Rádi se o vás postaráme, tak jako jsme se postarali o celý dům….
Jsme Eliška a Kuba, manželé, rodiče, cestovatelé, kutilové, zahrádkáři, včelaři a nadšenci do všeho, co nás v životě posouvá vpřed.
Stvořili jsme pro vás Medovou tmu. Místo pro pobyt ve tmě, kde si odpočinete od všech starostí, technologií, rodiny, hluku, sociálních sítí, povinností i světla a dopřejete si čas jen sami pro sebe.
Tolik času, kolik potřebujete.
Užijete si vydatnou porci spánku, zbystříte své smysly, pochutnáte si na výborném domácím jídle. A přestože neuvidíte nic, můžete vidět mnohé. Třeba svůj život z nadhledu, řešení každodenních starostí, nové životní vize i cestu k naplnění svých snů.