S příchodem podzimu nastaly nové starosti. Uvnitř nám začala být pomalu ale jistě pěkná zima a prací už se zahřát moc nešlo, nastala fáze tahání elektriky a vody, nekonečná doba, kdy se zdánlivě nic neděje, všechno je ještě rozbitý a rozbordelený, děti už si toho venku moc nepohrajou, jídlo musí být horké, my navlečený do x vrstev, ze kterých nám doma padá tuna prachu a pořád je to potřeba všechno prát…
Čekala nás náročná zima, ale nedalo se nic dělat, museli jsme se kousnout a makat. A co nejvíce si to celé zpříjemňovat.
Horký čaj, horká káva, horká polévka… Kuba nám koupil plynové dělo, ať se aspoň trošku ohřejeme, ale spotřeba plynu byla neúnosná, takže nám nainstaloval do jedné z mistností staré petry, které tam byly, ale byly napojené na komín. Jenže my jsme v tom komíně měli zavedené trubky k rekuperaci. A tak jsme si komín vyvedli z okna ven… inu hasiči by nás nepochválili, ale bylo nám teplo.
Pokoje pro pobyt ve tmě se začínají rýsovat!
V prosinci přišla chvíle, na kterou jsem se dlouho upínali. Začali jsme si vozit pytle pěnového skla, které přišlo jako izolace pod podlahu. Konečně se ty vykopané podlahy začaly plnit, my přestaly donekonečna zakopávat o vytrčené šalovačky.
To byla velká vzpruha, konečně se začalo zadělávat a ne rozbíjet!
Než udeřily velké mrazy, stihly jsme ještě vybetonovat koupelny…. A pak jsem se začali těšit na okamžik, až podlahy zaklopíme!
Vánoční čas jsme prožili doma, v odpočinku a na začátku ledna jsme nastoupili na stavbu s novou chutí a energií. Čekalo nás 6 týdnů makání a pak zase výdech v podobě dovolené.
Byla zima, bylo to špinavé, bylo to náročné, ale už zase byl vidět každý pokrok!
Leden přinesl jedno velké překvapení, bonus, vesmírný dárek… to bylo tak. Pod stromečkem jsem měla stírací los. Setřela, byla tam symbolická částka, vyměnila jsem si ho na poště a šla znovu stírat. A zahrála jsem si svou oblíbenou hru. Co bych si koupila, kdybych vyhrála. Vždycky nad tím fakt rozjímám a nesmírně mě to baví. A tehdy jsem si říkala, že teď vlastně máme všechno, že jediné, co bych nám teď pořídila, by byla nějaká samostatná kvalifikovaná pracovní síla na stavbu.
Na losu nebylo nic. Ale za týden Kubovi zazvonil telefon. Náš soused. V lednu má volno – nechceme pomoct na stavbě? Nejdříve jsme byli rozpačití, ale zkusili jsme ho. A víte co? On je to vyučený zedník s letitou praxí 😀 Vesmír nám ho poslal i bez výhry na losu. A tak jsme jen nezaklápěli podlahy, ale vrhli jsme se i na zazdívání zbylých děr, natahování omítek a někde už přišel na řadu i štuk! Práce šla skvěle od ruky, , jen kdyby tam nebyla ta strašná zima…
Zpomalujeme, ale neustáváme...
Nebudu to protahovat, únorová dovolená ve slunném Turecku přišla pět minut po dvanácté, mleli jsme z posledního všichni čtyři. Děti zpruzelé, Kuba utahaný, já tak přetížená, že jsem začala mít návaly úzkosti a paniky…
Dovolená přinesla jasné a pevné rozhodnutí, že takhle to dál nejde. Vždyť my to celé budujeme, abychom lidem přinesli klid a spočinutí, abychom si podnikáním poskládali život podle svého a k tomu prostě křeččím kolečkem cesta vést nemůže…
A tak jsme lehce zpomalili, ale práce se rozhodně nezastavila!
A co bylo na stavbě dál? Pořád to stejné, podlahy, omítky. A taky sádrokartony na stropy. A podlahy. A omítky. Hodně omítek. Taková omítka, to máte… zaházet díry, obrousit, napenetrovat, natáhnout lepidlo, zapracovat perlinku, obrousit, napenetrovat, naštukovat, zatočit, napenetrovat s barvou, dvě vrstvy barvy a to všechno na hodně, hodně, hodně metrech čtverečních….
Ale byla to práce radostná, protože každý den byl vidět obrovská kus práce, prostory začaly být hezčí a hezčí a to, co jsme si vysnili, začínali dostávat jasné obrysy.
A my začali vyhlížet jaro a s ním také první hosty!
O tom zase příště 🙂
Ohlížet se takhle zpátky je značně mrazivé 🙂 Ale už je to pryč, pokojíky jsou hotové a připravené!
Pokud vás láká zažít pobyty ve tmě v našem útulném domě obklopeném přírodou, můžete si prohlédnout volné termíny a rezervovat svůj pobyt ZDE.
Jsme Eliška a Kuba, manželé, rodiče, cestovatelé, kutilové, zahrádkáři, včelaři a nadšenci do všeho, co nás v životě posouvá vpřed.
Stvořili jsme pro vás Medovou tmu. Místo pro pobyt ve tmě, kde si odpočinete od všech starostí, technologií, rodiny, hluku, sociálních sítí, povinností i světla a dopřejete si čas jen sami pro sebe.
Tolik času, kolik potřebujete.
Užijete si vydatnou porci spánku, zbystříte své smysly, pochutnáte si na výborném domácím jídle. A přestože neuvidíte nic, můžete vidět mnohé. Třeba svůj život z nadhledu, řešení každodenních starostí, nové životní vize i cestu k naplnění svých snů.