Následující příběh je zcela fiktivní a jakákoliv podobnost s existujícími osobami je čistě náhodná. Prožitek z pobytu ve tmě je věc zcela individuální a tento příběh je jen malou možnou ukázkou.
Hlavní hrdinka Hanka je manželkou Martina, kterého můžete znát z předchozího příběhu. Martinův příběh si můžete přečíst TADY.
Hanka seděla na nízkém futonu a nechápavě se rozhlížela kolem sebe. Hlavou jí jela replika z cimrmanovské hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký: „Kam jsem se to sakra dostal?“
Myslela si, že touhle dobou bude už pomalu zařizovat zázemí pro sebe i děti v Almassoře. A místo toho sedí tady, v malém pokojíku kdesi na Vysočině a má se tu zavřít do tmy.
Zavřela oči. Jak se to sakra celé seběhlo?
Návrat ze Španělska
Z Valencie se vracela po necelých dvou měsících, odhodlaná naprosto překopat svůj život. A nejen svůj. Hodlala ho překopat i Martinovi a Emě s Beatkou. Když mohla odejít do Španělska její ségra a najít tam svoje štěstí, proč by nemohla i Hanka?
A maličký kemp, jehož staří majitelé na něj už nestačili, jí přišel jako pozvánka rovnou od Vesmíru. „Hanko sem se přestěhuj a tady žij“, jako by to tam na příjezdové bráně viděla napsané. Jistě, sebere svoje saky paky, kemp si od staříčků pronajme, holky budou zatím domškolačky a za Martinem si jednou za čtvrt roku zaletí. Všechno jí přišlo jasné jako facka.
Doma všechno Martinovi vysvětlí, sbalí si nějaké svoje věci a zase se hned do Španělska vrátí, aby mohla kemp připravit na letní sezónu. Už v duchu očesávala avokáda a manga rostoucí kolem správcovského domku, který se měl stát jejich novým domovem.
Ale Martin jí vzal vítr z plachet. Vůbec ho nepoznávala. Od první vteřiny, kdy na ně v příletové hale zuřivě mával, byl nesmírně pozorný, milý, starostlivý. Holčičky se na něj pověsily, byly šťastné, že tátu po dvou měsících zase vidí. Hanka si držela odstup, ale Martin se nevnucoval. Jen nabízel.
Dům čekala v katastrofálním stavu, ale to, co spatřila po otevření domovních dveří jí vyrazilo dech. Všechno bylo vypiglované do posledního smítka, garáž vypadala dvojnásobně veliká, jak v ní všechno bylo přerovnané, na zahradě byly zbrusu nové vyvýšené záhony, a dokonce i Hančiny milované pokojovky vypadaly nějak lépe. Že se sem tam jedná o úplně nové kytky, to Hanka poznala postupně, ale přešla to mlčením.
Martin sám holčičkám napustil vanu, před spaním jim přečetl pohádku a na Hanku vůbec neútočil žádnými dotazy.
Byla z toho celá nesvá. Myslela si, že se pohádají hned u vstupních dveří, ona mu vmete do očí jeho neschopnost a vybalí na něj rozvod a stěhování do Španělska. Tak zatím mlčela a pozorovala.
A když jí Martin vyložil, že hned v pátek spolu půjdou do manželské poradny, musela mlčet dál. Viděla to nadšení v jeho očích, tu radost, že jsou zpátky, tu snahu… Byla dojatá. Ale taky věděla svoje a nehodlala se opít rohlíkem. No co, tak si ještě týden dva můžou hrát na šťastnou rodinku, ale pak to na Martina stejně vysype a bude pokračovat v plánu.
Nikdy se nespletla víc.
A tak teď seděla tady. Na nízkém futonu v útulném jednoduše zařízeném pokojíku. Chystala se zhasnout a prožít svůj první pobyt ve tmě. No co, když už se to tak semlelo, tak si tu zkrátka odpočine a v neděli večer pojede zase domů.
Povzdechla si, rozhlédla se naposledy po místnosti, očima zkontrolovala, kde má své věci, zamkla si dveře, jak jí Markéta kladla na srdce a zhasnula.
Tma, která ji obklopila, byla skutečně neproniknutelná. Hanka chvíli stála bezradně uprostřed místnosti a pak se pomalu a nejistě vydala směrem, kde tušila, že ležela jógamatka. Rozbalila si podložku a začala se pomalu protahovat. A ač to nepatřilo k sestavě, zase nechápavě kroutila hlavou.
Nad posledními týdny naprosto ztratila kontrolu a nechávala se unášet životem. Párová terapie, kterou jim Martin zařídil, byla vlastně moc fajn. Hanka předpokládala, že tam na sebe budou štěkat a nějaký cizí člověk se je bude snažit usměrňovat. Ale byla to spíš hra plná zajímavých otázek k zamyšlení, které se zdánlivě jejich vztahu netýkaly, a přitom o sobě s Martinem vzájemně během dvouhodinového sezení zjistili věci, o kterých neměli tušení. Ale svůj záměr přestěhovat se do Španělska, ten si Hanka tutlala pro sebe dál.
Dva týdny se nechala opájet pocitem, že by to s Martinem možná mohly zase slepit dohromady. Ale pak přišel ten dopis.
Nebyl jsem ti nevěrný! Byl jsem na pobytu ve tmě!
Hanka přijela ze školy a školky, kam právě odvezla holčičky, ze schránky vytáhla velkou obálku nadepsanou Martinovým jménem a odnesla ji domů. Martin měl ten den home office, obálku rozbalil a pak nastalo pravé nefalšované peklo. Z obálky vypadlo Martinovo tričko a trenky a krátký vzkaz od jakési Markéty, že si to u ní Martin zapomněl.
Během vteřiny se Hanka proměnila ve fúrii dštící oheň. „Tak ty se mě tady snažíš utáhnout na hru o uzdravujícím se vztahu, o šťastný rodince, a přitom jsi se přes Vánoce válel s nějakou courou!“
Plakala, křičela, běžela si pro kufr, kam házela oblečení svoje i dětí, nenechala si nic vysvětlit, a nakonec Martinovi vmetla svůj plán se stěhováním do Španělska. A to se dal do křiku zase Martin. Kdy mu to jako chtěla říct?
Hádali se celé dopoledne, vytahovali na svět všechny křivdy posledních měsíců i let. A když nastala chvilka ticha, Martin utrousil, že Markéta není žádná jeho milenka, ale je to průvodkyně tmou, byl u ní na pobytu ve tmě a oblečení tam zkrátka zapomněl.
To Hanku naprosto odzbrojilo a šokovalo. „Ty jsi byl na pobytu ve tmě?“
A tak jí Martin vylíčil, jak právě ve tmě uzrály všechny jeho myšlenky a rozhodnutí.
Seděli schoulení na zemi v šatně vedle kufru a rozházeného oblečení. Hanka netušila, jestli Martinovi cokoliv z toho, co jí říká, má věřit. Její racionální Martin a do tmy? Vůbec jí to nešlo dohromady, ale oceňovala, že je to opravdu originální výmluva.
Po téhle hádce nastalo u nich doma ticho. Opatrné ticho. Martin se vyrovnával s tím, že přes všechnu jeho snahu má Hana své vlastní plány, do kterých ho chtěla zasvětit asi až s letenkou a kufrem v ruce. Hanka Martinově historce s tmou věřila spíš tak na půl.
Ani jeden nevěděl co dál.
Nepomohlo ani další sezení na párové terapii, kde tentokrát oba spíše mlčeli. Ani jeden z nich nedokázal říct, jestli chce ve vztahu dál pokračovat. Jestli o to stojí.
Mlčenlivé vakuum pokračovalo ještě další dva týdny. Pak Hance volal pan Enrique, kdy přiletí a převezme si klíče od kempu. Jaro se blíží. A Hanka nevěděla. Nevěděla, jak dál.
Slíbila, že brzy zavolá zpátky, seděla v křesle, zírala do prázdna a nevěděla. A tu ji něco napadlo. Nastoupila na Martina, že si tedy ověří tu jeho tmu. Pojede tam zkrátka taky. Prohlídne si tu Markétu, co měla v ruce trencle jejího manžela a zjistí, co za tím je. A třeba to místo ani neexistuje?
Tak existuje, Medová tma se to jmenuje. Volné víkendy teď nemají několik měsíců, ale pobyt od pondělka do středy by tam volný byl.
A tak byla Hanka tady. Zavřela se na dva dny do tmy. Že by Markéta byla Martinovou milenkou vyloučila v podstatě hned, nebyla vůbec Martinův typ, a navíc ji přivítala spolu s manželem a takové jiskření mezi nějakou dvojicí už Hanka dlouho neviděla. I přesto se na Martina vyptala a Markéta jí potvrdila, že tu opravdu byl, dokonce přes vánoční svátky. Potvrdila i to poslané oblečení a ujistila Hanku, že pokud má k manželovi jakoukoliv nedůvěru, tak v tomto případě jí nelhal a její slova potvrdil i její muž.
Hanka si přišla trochu trapně, ale Markéta s manželem ji ujistili, že je to v pořádku a pokud se potřebuje nad svým manželstvím trochu pozastavit, tma může být skvělým spolupracujícím pomocníkem.
A tak tu teď na jógamatce střídala pozice, uvolňovala tělo a v hlavě měla úplně prázdno. Bez mytí i večeře, kterou při příjezdu dostala, ale odložila a nesnědla, se svalila do postele a usnula jako špalek.
Probudila se odpočatá a tak zvláštně klidná. Všeobklopující tma ji neděsila a Hanka si uvědomila, jak je to osvěžující, že její mysl nezatěžují žádné podněty z okolí. Pomalinku se došourala do sprchy, vydrbala si zuby a s velkou chutí se pustila do večeře, jejíž hledání jí zabavilo na docela dlouhou chvíli.
Ta prostota všeho tady jí přišla tak osvěžující a úlevná! Jednoduché, ale přitom moc dobré jídlo a na práci měla právě jen to jídlo a nic jiného. Hankou prostupoval jakýsi zvláštní klid. A tak si začala do hlavy pouštět postupně všechny ty myšlenky, které odsouvala. Musela se rozhodnout jak dál.
Pokud chtěla převzít kemp v Almassoře, měla by tam brzy odletět. Jenže si nebyla jistá, nakolik by to bylo budování nového života a nakolik by to byl prostý útěk.
V prosinci jí to přišlo jasné. Než doma cokoliv slepovat, radši začne znovu a jinde. Myslela si, že Martina úplně odstřihne, střídavka by ho třeba časem přestala bavit, holčičky by měla jen pro sebe. A měla by svůj kemp. Jen svůj.
Do očí jí vyhrkly slzy. Zalila ji hluboká lítost. Pokud teď neodletí, přijde o úžasnou možnost zařídit si svůj život podle svého. Tady byla jen manželkou, ženou v domácnosti. Ale ona chtěla víc. Chtěla něco jiného. Něco, co jí bude ráno lákat vyskočit z postele.
Rozbrečela se naplno. A najednou jí bylo jasné, že tohle tady sama během víkendu nerozlouskne. A to ji rozplakalo ještě víc. Všechno se zdálo být tak jasné. Tak jasné.
Tak moc si přála po letech udělat něco jen za sebe a jen pro sebe. Jenže to nešlo. Nemohla vymazat fakt, že má dvě dcery a chce je jen tak sebrat a usadit v úplně novém prostředí. Nemohla vymazat fakt, že je stále Martinovou ženou, že Martin chápe vážnost situace, snaží se a je ochotný na jejich vztahu pracovat.
Hanka plakala dlouho. Mísil se v ní zmar, lítost, vztek. Odhodlání a velká slova se v ní objevovala a zase ztrácela, aby na scénu mohla vstoupit malá bezradná holčička, která neví.
Netušila, kolik času uběhlo, zda je den nebo noc. Ztratila se v čase i prostoru a naprosto se oddala víru všech myšlenek. Když Markéta zaťukala na dveře, ohlásila svůj příchod a přinesla jí jídlo, bylo to pro Hanku příjemné spojení s realitou. Kupodivu v pohodě se zvládla zeptat, kolik je hodin, poděkovat za jídlo a rovnou si pro to jídlo do předsíňky dojít. Nevěděla, jestli má hlad, ale usoudila, že posilnit se není špatný nápad.
Zelná polévka, tvarohový dezert i miska plná ovoce a zeleniny ji nadchly. Jedla pomalu, soustředěně, vychutnávala si každé sousto a měla intenzivní pocit, že ji jídlo vede zpátky k racionálnímu uvažování. Když si kousla do jablíčka, připomnělo ji to poslední sezení na párové terapii. Po ní si také dala jablko. Možná tam by to mohla Martinovi všechno říct. Proč Španělsko. Co tam chtěla najít. Kým se tam chtěla stát.
Zhluboka se nadechla. Ano, to je cesta, která je fér a spravedlivá ke všem. Neutéct hned, ale Martinovi všechno upřímně říct. Že tak jak žili, už žít nechce. A ve Španělsku má možnost začít znovu. Tušila, že to Martina dost rozhodí a využít k tomu společné sezení bylo šalamounské – tam se do krve nezhádají a terapeut jim třeba pomůže to celé nějak nasměřovat.
Třeba mají ještě šanci. A třeba ten nový život můžou začít spolu. A třeba taky ne. Ale nemůže se rozhodnout jen sama a jen za sebe.
Hanka snědla všechno do posledního drobečku. Všechno. Ještě si nalila šálek čaje vonícího po levanduli, natáhla se na futon a zavřela oči. Měla rozmyšleno. Teď už si mohla vypnout. A vlastně se těšila, že zítra už vyjde ze tmy ven. Jak to tady ten Martin mohl vydržet 10 dní? Asi toho měl taky hodně k přemýšlení. A tu se Hanka zastyděla. Protože Martin se po těch deseti dnech rozhodl pro ni. Pro ně. Pro rodinu. Udělat pro záchranu rodiny maximum. Přiznal si, že se někdy choval jako pitomec a chtěl to napravit. A to musela Hanka opravdu ocenit.
Opuštění tmy bylo neskutečným zážitkem. Hanka si přála vyjít až odpoledne, plné světlo a sluníčko ji tedy daly dost zabrat, ale po rozkoukání se nestačila zírat na tu nádheru. Stromy, ač ještě úplně holé, vzduch vonící deštěm a hlínou, blankytná obloha se zbytky mračen na obzoru.
Zhluboka se nadechla. Vydechla. Několikrát. A najednou cítila, jak moc se těší domů. Domů. Opravdu domů. A to byla možná ta odpověď na všechno.
Toužíte i vy po pobytu ve tmě? Váš příběh bude úplně jiný. Bude váš. Tak si ulovte své místečko v Medové tmě a dejte svému příběhu šanci.
PS – Chcete se jako první dozvědět, až vyjde další povídka? Nechte mi tu svůj e-mail a já vám dám echo, až bude další povídka na blogu.
Jsme Eliška a Kuba, manželé, rodiče, cestovatelé, kutilové, zahrádkáři, včelaři a nadšenci do všeho, co nás v životě posouvá vpřed.
Stvořili jsme pro vás Medovou tmu. Místo pro pobyt ve tmě, kde si odpočinete od všech starostí, technologií, rodiny, hluku, sociálních sítí, povinností i světla a dopřejete si čas jen sami pro sebe.
Tolik času, kolik potřebujete.
Užijete si vydatnou porci spánku, zbystříte své smysly, pochutnáte si na výborném domácím jídle. A přestože neuvidíte nic, můžete vidět mnohé. Třeba svůj život z nadhledu, řešení každodenních starostí, nové životní vize i cestu k naplnění svých snů.